Sloužit najednou mši v prázdném kostele byl velký nezvyk, říká rokytnický kněz Jan Krbec
Do farnosti Rokytnice nad Rokytnou kromě téměř devítisethlavého městyse u řeky Rokytné spadají také vedlejší obce Chlístov a Markvartice. Minulý rok při nástupu onemocnění Covid-19 se musel zdejší kněz Jan Krbec zabývat otázkou, jak farníkům zprostředkovat bohoslužby, i když na nich nemohou být osobně přítomni. A přišel s řešením. V rokytnické farnosti se od loňského jara mše vysílají živě ve virtuálním prostoru.
Při první vlně koronavirové situace došlo nejprve k omezení počtu věřících na bohoslužbách, následně k úplnému zákazu účasti na nich. Zde ve farnosti Rokytnice nad Rokytnou jsi se s tím vypořádal tak, že jsi farníkům zprostředkoval mše v online podobě. Jak jsi vůbec přišel k myšlence vysílat bohoslužby živě na internetu? Inspiroval jsi se, nebo jsi byl první, kdo s něčím podobným přišel?
Musím skromně přiznat, že jsme byli skutečně mezi prvními. Věřím ale, že po republice se postupně k tomuto kroku rozhodlo více spolubratří kněží. Popravdě ani pořádně nevím, jak mě to napadlo. Vzpomínám si, že ve čtvrtek 12. března byl vyhlášen zákaz účasti na bohoslužbách s platností od pátku, tak jsem hned začal přemýšlet, co s tím a hlavou mi proběhla řešení a jejich podoba – Facebook, streamování, stativ, selfie tyč. Vyrazil jsem tedy vše potřebné shánět do prodejny elektra v Třebíči, kde jsem paní prodavačce říkal, co bych potřeboval, mimo jiné i stativ, na který půjde namontovat selfie tyč. Vše jsme zkoušeli a paní se mě zeptala, nač to vůbec potřebuji. Odpověděl jsem, že je nově zákaz účasti na mší a rád bych je tedy živě přes internet a paní prodavačka mi říká: „Aha, jo, to já jsem někde už viděla takový video.“ Byl to prostě okamžitý nápad, který bylo potřeba dát dohromady a rychle zrealizovat.
Ale musel to být pro tebe velký skok. Kostel v Rokytnici a kaple v Chlístově bývají při nedělních bohoslužbách plné a najednou jsi musel hovořit před prázdnými lavicemi a do kamery. Jak ti dlouho trvalo, než si se s tím úplně sžil?
Byl to velký nezvyk. Člověk vnímá, jak přítomní reagují, jak odpovídají či neodpovídají a můžu také vnímat, v jaké náladě přicházejí. Bylo najednou zvláštní mluvit pouze do telefonu nebo kamery a nemít přímou interakci s lidmi. Na druhou stranu už jsem trochu zvyklý z vysílání mší svatých na Radiu Proglas, kde si člověk určitým způsobem musí představit, že u přijímačů jsou konkrétní lidé, že mluví a slaví mši pro konkrétní osoby, a tak tomu bylo i v tomto případě. Představil jsem si, že v oku kamery, na druhém konci spojení, je někdo živý, pro koho to vše dělám.
Než se vše doladilo k dokonalosti, tak technické problémy se určitě objevovaly, že?
Streamování přes Facebook bylo jednoduché, jelikož zde stačí zapnout živé vysílání a jede to. Problémy nastaly později, když jsem chtěl začít streamovat přes YouTube. Nejprve jsem zjistil, že LTE internet má moc malý datový tok, tak jsem do kostela i na faru musel pořídit nové internetové připojení. Dále jsem zjistil, že musím mít i streamovací program. Jednou, to bylo úplně úžasné. Myslel jsem, že vysílání bude krásně fungovat a následující den jsem špatně pohnul notebookem a omylem vysunul konektor zvuku. Naštěstí používám ke kázání mobil, tak jsem tam viděl od známé esemesku: „Jendo, nejede vám zvuk,“ tak jsem ještě během mše svaté běžel zapojovat konektor zvuku. Teď nedávno během vánoční mše, která šla do živého vysílání Radia Proglas, byl na mixážním pultu vypnutý mikrofon od varhanice. Je to dobrodružství každého dne a člověk neví, co se při každé mši svaté vyvine za problém.
Musí to být i časově náročné. Jak se liší tvá příprava v současné době oproti té v době předkoronavirové?
Normálně jsem chodil do kostela hodinu před mší svatou, ale byl tam určitý časový rozptyl, že kdybych přišel třeba půl hodiny přede mší, tak se nic neděje. Teď to musí být více než hodina. Co se týká přípravy promluvy nebo kázání, tak nyní si musím dávat větší pozor, jelikož vím, že má slova jdou do světa. Nutí mě to k pečlivější přípravě a nedovolím si přečíst texty na mši svatou jen půl hodiny přede mší. Dříve by to nebyl problém, teď už si to ale nedovolím a promluvu mám předem připravenou v mobilu. Zároveň musím být v kostele dřív, abych odkaz na vysílání hodil na Facebook a farní stránky a vše zkontroloval, jestli správně běží. Náročné jsou také na přípravu úvodní pozdravy, když navíc vysílám mši živě i do Radia Proglas. V tomto případě je potřeba pamatovat, abych pozdravil posluchače a byl si vědom, že to poslouchá daleko více lidí, že nemůže být tak dlouho ticho..., je toho mnoho.
YouTube kanál rokytnické farnosti má 150 odběratelů, celkově více než 4000 zhlédnutí. Jak jsou na tom zde v okolí? Vysílají také živě přes internet, nebo je to čistě specialita tvé farnosti?
Abych pravdu řekl, tak toto jsem nesledoval a ani se neptal. Ale po celé republice spousta kněží vysílá a někde, kde jsou velice technicky vybaveni, vysílají i návody pro vedení společenství a podobně. Ale jak je to zde v okolí, to popravdě nevím.
Letošní Vánoce byly poněkud netradiční a lidé se museli obejít bez návštěv kostelů. Zde jsi alespoň sloužil štědrovečerní mši pro rodiče s dětmi na farní zahradě. Venkovní prostor, roušky, rozestupy. Pokud se budeme ve stejné situaci nacházet i na jaře, je zde možnost, že podobně budou slouženy i nedělní bohoslužby?
Určitě. Už na podzim, kdy se omezoval počet účastníku na bohoslužbách v uzavřeném prostoru, jsme mívali mše před kostelem. Ovšem jen do doby, dokud tomu počasí dovolovalo.
Kdy očekáváš že kameru a veškeré příslušenství k ní uzavřeš do skříně a budeš opět mluvit před přítomnými věřícími?
Nejspíše tu kameru už neodložím nikdy, pokud tedy neskončí její funkčnost. I když skončila první vlna, tak nedělní bohoslužby byly dále přenášeny na YouTube kanál. Mnoho lidí se na mši svatou z různých důvodů nedostane, někteří farníci jsou již postarší, tak jim vnuci zprostředkovali přenos, přes léto několik maminek bylo na mateřské dovolené, těsně před porodem či po něm, tak také neměly možnost se mší účastnit osobně. Farnost dále nabízela tuto možnost živého vysílání, i když se do kostela mohlo.
Dá se říct, že se církev díky uzavřeným chrámům přesunula do světa internetu?
Církev v mnohých oblastech již na internetu a sociálních sítích byla. Jak říká i šéfredaktor Radia Proglas, tak mnohé věci, které byly plánované, koronavirová doba uspíšila.
V uplynulém roce lidé do značné míry přišli o běžné činnosti, které byly součástí jejich životů. V určité době nemohli za svými blízkými, nemohli do společnosti a začali se více bát o své zdraví. Myslíš si, že se v současné době lidé více obrací k Bohu?
To je zajímavá otázka, ale odpovědět na ní bude možné až v budoucnu. Kontakt s lidmi teď není, tak osobně nevím, jak lidé současnou situaci prožívají. Co ale třeba vím je to, že přenášených mší se účastní i lidé, kteří by do kostela jinak nešli.
Získáváš od farníků zpětnou vazbu, co bylo dobré, nebo co je naopak potřeba zlepšit?
Určitá zpětná vazba tu je. Nabízím možnost svátosti smíření, v časech, aby se zájemci rozmístili, neshlukovali a měli možnost přistoupit ke svatému přijímání. Tak zde mi občas osobně poděkují za vysílané mše. Zajímavé je, že co se týče technické věci, tak zde se zatím nikdo neodvážil říct, co by bylo potřeba zlepšit.
Připomínky k technickým věcem tedy ne, ale co k obsahovým? Nedávno jsi na konci mše zkritizoval vládní jednorázový příspěvek pro seniory, takzvané rouškovné. Nevyvolalo to pozdvižení v řadách farníků, zvláště těch starších?
Tak na tohle jsem zaregistroval smíšené reakce, pozitivní i negativní. Pozitivní reakce se ke mně dostavily přímo, ty negativní pouze zprostředkovaně. Kdybych se setkal s člověkem, který by byl jiného názoru, byl bych otevřený si s ním o tom promluvit. Vnímal jsem, že je potřeba to říci.
Jak jsi již říkal, s audiovizuálním přenosem zkušenosti máš, tak to pro tebe nebylo nic nového. Na rozhlasové stanici Proglas moderuješ v současné době dva pořady, že?
Ano, živě vysílaný pořad Dopoledne s Proglasem a předtočené rozhovory v pořadu Křesťan a svět.
Ve svých pořadech vedeš rozhovory na různá témata se zajímavými lidmi. Témata a hosty svých rozhovorů si volíš sám?
Je to vzájemná spolupráce mezi mnou a vedoucí pražského studia, která má tyto dva zmíněné pořady na starost a dalších kolegů, kteří se na tvorbě podílejí. Říká se, že témata jsou na každém kroku a jen je potřeba se s nimi potkat. Někdy to bývá můj okamžitý nápad a posléze vše závisí na konzultaci s vedoucí, někdy to je nápad vedoucí pořadu nebo nápady vycházejí od ostatních kolegů.
A na témata, která vzešla z tvé hlavy, jsi narazil jak? Zaregistruješ konkrétní událost, tak tě napadne, že by to bylo dobré téma rozhovoru?
Častokrát to bývá, že se člověk z ničeho nic setká se zajímavým tématem či člověkem. S někým se setkám a má novinářská tykadla zavětří buď téma, nebo osobnost, která je něčím zajímavá nebo umí mluvit. Měl jsem zde například na návštěvě dlouholeté přátele a zeptal jsem se jich, zda bych s nimi mohl udělat rozhovor. První reakce byla: „Jaké budou otázky.“ A moje zkušenost mi říká, že jakmile se někdo zeptá na podobu otázek, tak je to na dobré cestě. Když už někdo ze začátku tvrdí, ať s ním nepočítám, tak to většinou dobře nedopadne.
Ty jsi na začátku loňského roku založil v Rokytnici ochotnické divadlo, ovšem hned v samém zárodku ti jej utnula epidemie koronaviru a vyhlášená opatření. Jakou hru jste měli v plánu nacvičit?
To nevím, jestli mohu prozradit. Jednotliví členové přicházeli s určitými nápady, i pan farář přicházel s určitými nápady, a na konec jsme se domluvili na něčem konkrétním. Nechci říct, že je to něco jednoduššího, ale je to přijatelnější pro začátek jak pro nás, tak i pro budoucí diváky. Ale co máme v plánu, to opravdu neprozradím.
Jedná se o známou hru?
Ano, osvědčená klasika. Víc ale neprozradím.
Sešel se váš divadelní soubor vůbec?
Dvakrát nebo třikrát jsme se společně setkali a než jsme vůbec mohli začít nacvičovat, tak jsme museli odejít do depozitářů. Až se veškerá opatření rozvolní, tak budeme pokračovat přesně tam, kde jsme na jaře skončili.
Když si spojím všechno, co jsme teď společně probrali – bohoslužby, vedení rozhovorů na Radiu Proglas, ochotnické divadlo, tak mě napadá na závěr jedna otázka. Co je pro tebe vůbec volný čas, jak jej trávíš?
Je to vzhledem k mému povolání divné, ale já jsem nejradši sám. Mnozí si myslí, že je dobré být s panem farářem, aby chudák na faře netrávil čas osamocen, ale já si nejvíce odpočinu, když jsem sám. Dlouho jsem si myslel, že musím z farnosti vždy někam odjet, změnit místo, zhruba den být někde jinde. Abych pravdu řekl, mně je nejlépe zde. Když jsem sám na faře, vstanu, kdy chci, kdy chci jdu do kostela a strávím tam ten čas, který potřebuji pro načerpání a růst v duchovním životě, odsloužím mši svatou, poté si můžu číst, případně jít na procházku. Volný den, když se zadaří, trávím tedy tímto způsobem. Zároveň tady v Rokytnici nevnímám, že by setkávání s farníky byla práce. S mnohými se navázaly velice pěkné vztahy a je mi s nimi dobře.
Autor rozhovoru: Petr Herbrych
Zveřejněno s laskavým svolením Horáckých novin